Trocha vzpomínání # 1

Táborová píseň – Jasenice 1969, text: Světlušky (nezkrácený přepis)


Á, á, á, slyšte, novina.

Máme tábor v Jasenici,

ze Slavkova jsme skautíci.


Bé, bé, bé, do noh nás zebe.

Pořád prší nebo leje,

sluníčko se málo směje.


Dé, dé, dé, to se to jede.

Na schůdečkách u kuchyně,

sklouzla by i hospodyně.


É, é, é, na oběd se jde.

Ešusy se rychle prázdní,

jenom Karas klukům básní.


Ef, ef, ef, Eda jí jak lev.

Jiřina se po něk kouká,

jak do sebe játra souká.


Bom, bom, bom, bratře Bosambo.

Třešinky jsou jak maliny,

proženou nás na latríny.


Má, má, má, ať žije Klíma.

Každá skautka má ho ráda,

jen když není marmeláda.


Tá, tá tá, kde jsou vlčata?

Každý z nás se lehce vtípí,

že hlídají svoje týpí.


Ro, ro, ro, bratře Baghýro.

Ulov také orlí pera,

ještě dneska do večera.


En, en, en, zase končí den.

Příští se vám písní zase,

představíme v plné kráse.


Ší, ší, ší, Rudku Bohuši.

Pospěšte ať už jste s námi,

zahrajem si páni dámy.


Mé, mé, mé, pokračujeme

O Jindře a Jiřce, která

složila už orlí pera,

zpíváme, chválou plýtváme.


Cí, cí, cí, haló skautíci.

Děvčata vás předhonila,

na lopatky položila.


Ík, ík, ík, co Jirka, Jiřík?

Lásky písně večer plká,

potom běží do potoka.

Ná, ná, ná, až po kolena.


Ku, ku, ku, bratře Špačku.

Přiběhla k nám zpráva klamná,

že uděláš nová kamna,

že sníš čabajku.


Ček, ček, ček, Cveček. Poláček.

U Kuchyně vzorně čupí,

třikrát chodí na nášupy.


Da, da, da, Andrla Eda.

Ve stanu má vůni sejra,

skautkám do tábora vejrá.


Nek, nek, nek, Jarda Jelínek.

Možná že straší v šusťáku,

vede výrobu sprosťáků,

kreslí lenochy, pro pilné hochy.


Vé, vé, vé, kdo to v noci řve?

Někdy brzy za večera,

řve tu zelená příšera,

v noční čas,

řve pak hlídka zas.


Kvik, kvik, kvik, Candyk Bolševik.

Jacek, Eda, snědý Zambec,

postavili louži Psanec,

na řece zvané Jelenec.


Ki, ki, ki, paní kuchařky.

Vaří ve dne, v noci vaří,

Klíma s nimi hospodaří,

ki, ki, ki, díky jim díky.


Il, il, il, kdopak to ztratil?

Boty, ešus, mýdlo, hlavu,

kurunku zas dá po právu,

il, il, il, to bratr Vasil.


Rů, rů, rů,  hrajem noční hru.

Do lesa se jen koukáme,

radši se za stany schováme,

ne 20 metrů, jenom půl metru.


As, as, as, psanec příjde zas.

Je to ale chudák pouze,

krade věru jenom z nouze,

všeho půl, vezmem na něj hůl.


Vé, vé, vé, detektivové,

Dávejte si všichni bacha,

ať vás psanec nevymáchá,

ve vodě, hej, ve vodě.


Mé, mé, mé, zase končíme.

Provinilce budem dále,

sledovati neustále.

Mé, mé, mé, teď už končíme.


A aby toho nebylo málo, o rok později v roce 1970 už jiná skupinka všímavých a můzou políbených skautů z 2. oddílu tento text rozšířila o dalších 10 slok. Opět si inspipraci, stejně jakojejich mladší sestřičky světlušky brali na táboře nedaloko obce Jasenice na Vysočině. Ale to asi většina z vás ví, kde tato malebná vesnice leší, tábory se tam konají dodnes... A dodnes tam také straší onen psanec, který je v písničce tolikrát zmiňován. Bydlí v Zemi nikoho, jesti si dobře vzpomínám... ale to už je zase jiný příběh.


Pokračování táborové písně - Jasenice 1790, text: 2. oddíl skautů


Mé, mé, mé, navazujeme.

K naší písni táborové,

přidáváme sloky nové.


Ček, ček, ček, bratr Špaček.

Dvě pily mu stále schází,

nikde je však nenachází.


Ek, ek, ek, bratr Holoubek.

Za děvčaty stále chodí,

za ruku se s nimi vodí.


Ka, ka, ka, bratr Roučka.

Doma na něj Alka myslí,

nepouští ho nikdy z mysli.


Ec, ec, ec, ať žije Zambec!

Stavěl s námi koupaliště,

a teď do něj skáče bystře.


Ro, ro, ro, bratře Baghýro.

V noci strašíš, jako psanec,

jen když je tma jako ranec.


Chu, chu, chu, malý Jindřichu.

Kdybys vůdcům neporadil,

co by dělal 1. oddíl?

Chu, chu, chu, ležel by na břichu.


Tek, tek, tek, Jindra Náměstek.

Druhý oddíl taky krátce,

drží věru na oprátce,

dí, dí dí, Baghýrovi radí.


Len, len, len, půjdete do kolen.

Bazar už se otevírá,

v kapse zbude jenom díra.


Drb, drb, drb, vlezte nám na hrb.

Všechno hezké má svůj konec,

rozhoupáváme zvonec,

hou, hou, hou, za naší písničkou.